Byla neplodná
Gn 25;21 Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala.
Narazila jsem v Bibli na slova BYLA NEPLODNÁ (ve smyslu – tak tomu bývalo). To mě zaujalo a začala jsem hledat... Překvapilo mě, kolik zmínek je v Bibli o ženách, které velmi toužily mít dítě, ale nemohly. Jak řešily svoji situaci? Kde hledaly pomoc?
ABRAHAM A SÁRA – syn Izák
Žd 11;11 Vírou také neplodná Sára i přes svůj pokročilý věk přijala moc k početí potomka, přesvědčena o věrnosti Toho, který dal zaslíbení.
Gn 21;5 Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák.
Izákova maminka byla dříve neplodná. Je jednou z těch, které prožily zásah samotného Stvořitele na svém vlastním těle. Vědomí tohoto zázraku a úcta k Hospodinu provázely jak ji tak Izáka po celý život. Čím že přijala moc k početí? Vírou ve Stvořitele. Že to, co řekl, také splní i když z lidského hlediska to bylo naprosto nemožné.
IZÁK A REBEKA – synové Jákob a Ezau
z B21:
Gn 25;20-26 Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana. Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: "Proč se mi tohle děje?" A tak se šla ptát Hospodina a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník." Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč. Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let.
z BKR: v. 21 I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.
z ČSP: v. 21 Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla.
Myšlenky, které mě zasáhly:
- Bůh zaslíbil Abrahamovi, že skrze jeho syna Izáka udělá veliký národ.
- Bůh sám vybral Izákovi neplodnou manželku! - když zjistili, že je neplodná, jistě to pro ně byla zkouška víry v dané zaslíbení.
- Izák a Rebeka spolu žili 20 let, než se Bůh přiznal a narodili se jim první potomci (a hned dvojčata).
- V tomto případě Bůh odpověděl na prosby Izáka za svoji manželku, který za ni volal k Hospodinu celým svým srdcem.
- Počali v pokročilém věku a způsobem, který nemohl nikdo zpochybnit a připsat si za to jakékoliv zásluhy či slávu, která náleží jen Bohu. - Bůh se přiznal sám, učinil stvořitelský zásah a stalo se to přirozenou cestou.
- Očekávali, vyznávali (svým životem) svou víru, že Bůh splní to, co zaslíbil, nevzdali se naděje, vydrželi, dočkali se... a svým vítězným zápasem svědčí o laskavém a mocném Bohu až dodnes.
Další zajímavé výskyty:
ZACHARIÁŠ A ALŽBĚTA – syn Jan Křtitel
Lk 1;6-7 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
Lk 1;13-18 Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. "Podle čeho to poznám?" zeptal se anděla Zachariáš. "Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku."
Lk 1;23-25 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: "Takto se ke mně zachoval Hospodin - přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!"
Lk 1;35-37 "Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího," odpověděl jí anděl. "To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. U Boha přece není nic nemožné."
Mnozí lidé si myslí, že neplodnost je důkaz Boží nepřízně. Výše uvedený text toto tvrzení vyvrací.
Stejně jako Izák, také Zachariáš volal k Bohu za svoji manželku a jeho prosba byla vyslyšena. Bylo mu oznámeno, že narození jeho syna bude na svědectví mnohým a co více, že už v bříšku bude naplněn Duchem svatým.
JÁKOB A RÁCHEL – syn Josef
Gn 29;31 Když Hospodin viděl, že Léa je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná.
Gn 30;22-24 Bůh však pamatoval i na Ráchel; vyslyšel ji a otevřel její lůno. Počala tedy, a když porodila syna, řekla: "Bůh mě zbavil mé hanby!" A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, neboť řekla: "Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!"
MANÓACH A JEHO ŽENA – syn Samson
Sd 13;2-5,24 Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: "Hle, byla jsi neplodná a bezdětná, ale počneš a porodíš syna. Proto teď dávej pozor, abys nepila víno ani pivo a nejedla nic nečistého. Hle, počneš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva, protože bude už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. On začne zachraňovat Izrael z rukou Filištínů."
Ta žena potom porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal.
ELKÁNA A ANNA – syn Samuel
1. Sam. 1;6-20,24-28 Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost. A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst. Její muž Elkána jí řekl: "Proč pláčeš, Anno? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?" Když potom v Šílu pojedli a popili, Anna vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí. Anna se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem složila tento slib: "Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva." Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst. Anna totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá. Proto jí Elí řekl: "Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!" Anna mu ale odpověděla: "Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem. Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení." "Jdi v pokoji," řekl jí na to Elí, "a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila." "Jsi ke své služebnici tak laskav!" řekla Anna, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel. Časně ráno vstali, a když se poklonili Hospodinu, vydali se zpátky domů do Rámy. Elkána se pak se svou ženou Annou miloval a Hospodin na ni nezapomněl. Než se rok s rokem sešel, Anna počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, Vyslyšel Bůh, neboť řekla: "Vyprosila jsem ho od Hospodina."
A když ho odkojila, vzala tříletého býčka, efu mouky a džbán vína a odvedla chlapce do Hospodinovy svatyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě. Býčka porazili a chlapce přivedli k Elímu. "Můj pane," řekla Anna, "poslyš prosím. Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu poblíž tebe stála a modlila se k Hospodinu. Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila. Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život." A poklonili se tam Hospodinu.
To, co mě tak silně zasáhlo je, že v těchto příbězích není místo pro beznaděj, i když jsou to z lidského hlediska neprůchozí a beznadějné situace. Tyto příběhy mě nasměrovávají přímo na Stvořitele, který rád učiní to, co je z lidského hlediska nemožné. Přizná se, zajisté se přizná, v příhodný čas.
Všechny tyto neplodné ženy hrály v dějinách zásadní roli a jejich životní příběhy nás zasahují dodnes. Hledaly pomoc u Hospodina (není mi známo, že by to zkoušely jinde). A každé takto zázračně počaté dítě bylo v něčem výjimečné.
Nejedna neplodná žena často prožívá i v dnešní době zoufalství, mnohá zklamání, beznaděj… Cítí bolest z toho, že druzí mají bez potíží to, co ona nikdy nemůže. K tomu mnohdy čelí pohrdání a odsouzení okolí, které jí dává najevo, že není jako žena plnohodnotná. Pro ně je tu Bůh, který přináší sám sebe jako jediné (opravdu fungující) řešení.
Ráda bych proto povzbudila ty, které mají stejné trápení, aby zrovna tak jako výše uvedené ženy, hledaly pomoc přímo u Zdroje života. Jen Bůh má tu moc učinit stvořitelský zásah a udělat to, co je z lidského hlediska nemožné... k povzbuzení a na svědectví mnohým.
Bůh se chce oslavit způsobem Jemu vlastním a nás (které Mu dovolíme, aby projevil na nás svoji moc) navíc pak použít jako zářivý a nezvratný důkaz Jeho lásky, moci, milosti a péče - peklu a všem pomlouvačným jazykům navzdory. Bude to zápas, mnohdy těžký, ale přinese zázračné početí v příhodný čas.
Mt 7;8 Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
Zj 21;6 Pak mi řekl: "Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života.
