Jak Ježíš jednal
1. Jan. 4;7-8, 19-20
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
Mt 7;21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Náš postoj k člověku je úzce spojen s naším vztahem k Bohu. Je určitým zrcadlem, a to nejen pro nás, ale i pro okolí. Na tom, jak jednáme s našimi blízkými, se promítá, jak jsme na tom vůči Bohu.
Mt 25;34-45 Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´
Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti? ´On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´
Zach. 2;12 Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.
Tentokrát se chci zaměřit na jednu konkrétní věc: jak Ježíš jednal. Jaké situace Ho dokázaly rozčílit a ve kterých případech se naopak chová laskavě, což bychom nečekali? Zjistila jsem, že těch udivujících příběhů je spousta, vybírám proto jen pár.
Jak jednal Ježíš se zrádcem:
Ježíš a Jidáš
Téměř rok před ukřižování Ježíše (o velikonocích roku 30), Ježíš učedníkům nepřímo ukázal, že jednomu z nich není možné důvěřovat… Jan 6;70-71 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
Ježíš věděl, kdo ho zradí, a přesto mu dal stejnou šanci, jako ostatním. Celé tři roky chodil Jidáš s Ježíšem, učil se od Něho a trávil s Ním čas. Ježíš byl jeho Mistrem, tzn. učil se stylu Jeho života. Na vlastní oči viděl, jak Ježíš lidi uzdravuje, sytí chlebem i slovem, byl i u toho, když kázal a vyprávěl o Božím království. Jeho představy se ale od těch Ježíšových lišily. Očekával, že se Ježíš stane králem a bude moci těžit z toho, že je Jeho přítelem. Ježíš ale hovořil o své smrti, utrpení a v situaci, kdy Ho lidé chtěli provolat králem, rychle odešel, takže nedopustil, aby k tomu došlo. Toto ostatně nebyli schopni pochopit ani ostatní učedníci. Ještě před poslední společnou večeří se učedníci hádali, kdo bude mít jaké významné místo až se Ježíš ujme vlády.
Jan 13;20-30 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí." Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!" Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?" Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!" Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven, byla noc.
Mt 26;20-23, 25 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?" On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."
U poslední večeře Ježíš přímo označil Jidáše za zrádce. Jidáš to podle všeho zaznamenal a zeptal se Ježíše, jestli myslí jeho, On mu to potvrdil.
Zaujalo mě, jak celou dobu Ježíš s Jidášem jednal, i když věděl, že Ho Jidáš zradí. Ježíš ho od sebe nijak neodháněl, ani nevyhazoval, naopak jednal s ním trpělivě a laskavě.
Tenkrát se večeřelo vleže na boku (po římském způsobu). Takže Jidáš musel být blízko Ježíše. Po Ježíšově boku byl tedy Ježíšův milovaný učedník Jan a po druhém Jidáš. Nebyl na konci stolu, jak bych čekala, ale přímo u Ježíše!
I když Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, umyl mu před večeří nohy (všem ostatním také) a povečeřeli spolu. Jakmile Jidáš přijal skývu chleba od Ježíše, zvedl se a odešel vykonat to, co plánoval.
Není to sice nic velkolepého, ale zasáhlo mě poznání, že Jidáš odešel sám. Ježíš ho od sebe nijak nevyháněl, nevyloučil ze společenství, po celou tu dobu mu dával šanci, aby se obrátil a přijal cestu spasení. Místo toho se Jidáš nakonec rozhodl zradit svého Mistra a vydat Ho na smrt.
Uvědomila jsem si jednu věc. Když se setkám s člověkem, který je pod vlivem zlého (např. v momentě, kdy se rozhoduje podle své hříšné přirozenosti, svévole, na základě vzpoury nebo podle nepřítelova našeptávání, a tím činí krok proti Bohu a Jeho vůli), nemáme s ním bojovat, ani ho vyhánět. O to opravdověji máme usilovat o Boží svatý charakter, o přítomnost Božího Ducha a Ježíše Krista a o lásku k tomu dotyčnému. Takový člověk se pak v naší společnosti nebude cítit dobře a dříve či později odejde sám (pokud vytrvá ve svém postoji). Nesnese pobývat v prostředí Boží přítomnosti.
Jsem přesvědčená, že největším utrpením pro ty, kteří Boha nemilují (nebo Ho dokonce nenávidí) by bylo, kdyby s Ním měli prožít celou věčnost.
Druhý příběh se týká Božího díla a porušení nařízení:
Ježíš v chrámě
Mt 21;10-15 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji." Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; (Mr 11;16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím) řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby´, ale vy z něho děláte doupě lupičů." I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil. Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se.
Jan 2;13-17 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mne stráví.´
Dlouho mě zaměstnávala otázka: Proč Ježíš tak rázně reagoval?
Boží chrám byl pro Židy velmi důležitý. Sem přicházeli zpytovat svoje svědomí, smířit se s Bohem a obdržet odpuštění. Přinášeli oběti za hřích. Ti, kteří přišli z daleka, si kupovali obětní zvířata až na místě. Zvířata určená k oběti měla být bez vady a bez poskvrny - ty nejlepší kousky ze stáda. Po dlouhém trmácení po poušti by z těch zvířat byly unavené trosky, pokud by tu cestu vůbec přežily. Takže to, že si zvířata mohli koupit přímo na místě, jim mělo pomoci. Problémem je, že se z toho stal kšeft.
Celá hora patřila Hospodinu, byla to svatá půda. Při kšeftování dělali pravděpodobně velký hluk – jako na tržišti. Tržištěm to ostatně nazval sám Ježíš. K tomu překřikování byly slyšet i zvuky zvířat, takže ten hluk musel doléhat až do chrámu…
Penězoměnci, prodavači zvířat byli v chrámovém nádvoří, které bylo vystavěno jako pásmo budov kolem chrámu a prodávali je za větší cenu. Někteří příchozí byli velmi chudí, proto si kupovali hrdličky. Tím, že na prodeji těchto zvířat prodavači vydělávali, ztěžovali druhým cestu k Bohu. Zneužívali potřebu lidí pro svůj prospěch. A tím také ukazovali lidem, že když přijdou přímo k Bohu, bude je to stát mnohem víc. Tím zkreslovali obraz o Bohu a odrazovali lidi od návštěv chrámu.
Chrám byl otevřenou učebnicí o milujícím Bohu. Bůh se dával Izraelcům poznávat, odhaloval jim svůj charakter. Takže jakákoliv nepatrnost, která tam neměla co dělat, zkreslovala Boží povahu. Proto Ježíš jednal tak rázně. On přišel lidem představit nebeského Otce takového, jaký je. Nemohl dopustit, aby pokřivili Boží obraz a lidé pak k Němu přicházeli se strachem místo s láskou.
Kdykoliv šlo o věci Nebeského Otce, Ježíš vždy zakročil. Kdo urážel Boha a byl vůči Němu ve vzpouře, zažil nepříjemné chvilky.
Třetí příběh se týká víry, Boží vůle a zkreslení charakteru:
Ježíš a učedníci
Mr 9;14-29 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?" Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!" I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství." A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!" Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
Mt 17;19-20 Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné."
Učedníci zlé duchy vyháněli už dříve, pro tentokrát to ale nedokázali. Byli u toho přítomni lidé – velký zástup a zákoníci, kteří se s nimi přeli. Mohlo snad toto změnit podmínky a oslabit jejich víru? Tím, že se do toho pustili a výsledek to nepřineslo, zkreslili Boží charakter. Pochybovali o Bohu a svým postojem vysílali signál do okolí. Podle toho, jak ten otec pokládá otázku, usuzuji, že pochyboval o tom, jestli to i v jeho případě je schopen Bůh udělat: „můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám“. Byl problém u Boha, nebo u člověka?
Ježíš přichází a vnáší světlo. Jedná s naprostou jistotou. Učedníky nazývá tvrdě: Pokolení nevěřící. Udivuje se nad otázkou „Můžeš-li?“. Odpovídá, že je možné vše tomu, kdo věří (věří a nepochybuje - Jak 1;6-7 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane). Ježíš může a chce! Na místě z chlapce ducha vyhnal. Učedníkům později vysvětluje, že ho nemohli vyhnat, protože byli malověrní a přistupovali k tomu špatně.
Čtvrtý příběh se týká zasahování do Božího plánu:
Ježíš a Petr
Mt 16;21-25 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
Mr 8;31-33 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Petr smýšlel lidsky. Jakmile mluvil podle své logiky, byl použit nepřítelem. Uvědomil si vůbec, že mluví s Božím Synem, Mesiášem, který koná vždy a všude jen vůli Nebeského Otce?
Když Ježíš mluvil o utrpení, zavržení a zabití, myslel to naprosto vážně. Petr se svým káráním snažil (nemyslím si, že vědomě) Ježíše odklonit od Boží cesty. A protože šlo o Boží plán a cestu, která se musela naplnit, aby mohl být člověk zachráněn pro věčnost, Ježíš jednal znovu rázně. Nazval věc pravým jménem. Petr nebyl ostražitý a stal se prostředníkem satana. Ježíš ho za to pokáral.
Gal 6;1-2, 4-5, 7-9 Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.
Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe.
Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.