Byl očištěn a znovu padl
2. list Petrův 2;1-3, 9-22
V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.
Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. Ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí nad těmi mocnostmi před Pánem zatracující soud. Ti lživí učitelé však jako nerozumná zvířata, určená od přírody za kořist a na porážku, rouhají se tomu, co neznají; zahynou ve své zkaženosti a dostanou odplatu za svou nepravost. Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují. Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí. Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beórova, kterému se zalíbila mzda za nepravost, ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství. Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi.
Tento text pro mě obsahuje jasnou výzvu ke zkoumání a pozorování všeho, s čím se setkávám a má mě to tendenci ovlivnit a směrovat. Je tu psáno s naprostou jistotou, že bývali a budou mezi námi lživí učitelé, kteří budou vést druhé do záhuby. Budou zavrhovat cestu pravdy, své výmysly budou předkládat jako čistou pravdu proto, aby z nás měli prospěch, aby uspokojovali své touhy, potřeby a vášně. Jde jim jen o sebe, nezáleží jim na tom, že vedou lidi do jisté záhuby, do věčné smrti.
Tito lidé nemají úctu ani k Bohu, natož k lidem, nemají respekt vůči Bohu (jsou schopni se Mu vysmívat), nemají problém se rouhat, nepočítají s tím, že Bůh zasahuje. Vynáší nad druhými snadno soudy, ale na sebe jsou citliví. Bojují o autoritu, nárokují si na základě svého postavení, aby je lidé poslouchali a následovali. Neskrývají se, páchají své zlé skutky lidem přímo před očima, za bílého dne. Vyhledávají špatnost, druhé v tom podporují a svádějí ke zlému jednání. Tím, že to stejné dělá většina (kterou si sami „vyrobili“), omlouvají své jednání a berou to jako důkaz toho, že na takové jednání mají právo. Chtějí se vyhnout svědomí, zodpovědnosti a usvědčení Božím Duchem. Drží se hesla: stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jsou zotročeni hříchem a jen návrat k Bohu jim může pomoci, ale to většinou zarputile odmítají.
1. Kor. 6;8-11,17 Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím! Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
Mr 9;42 „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Kdo poznal Hospodina, byl očištěn a znovu padne (podlehne), skončí hůř, než kdyby Krista vůbec nepoznal, protože v sobě musel už něco zlomit, znásilnit – jako Lucifer na začátku své vzpoury. Už ví, co dělá a vědomě se rozhoduje.
Lucifer věděl, co dělá, ale člověk byl obelhán. Proto člověk dostal ještě jednu šanci - během svého pozemského života se musí rozhodnout, na kterou stranu se dá, koho přijme za svého Pána a Krále.
Člověk, který Boha pozná, ale znovu se rozhodne žít bez Něj, nebo dokonce ve vědomé vzpouře proti Němu, podobá se vymetenému a prázdnému domu, který se naplní jinak, než si ten dotyčný představoval… Vzdal se Boha za slávu světa a pán světa se v jeho životě promítne.
Mt 7;15-21 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Překvapilo mě, kolik prostoru Pavel věnuje napomínání a popisu postoje lidí v Korintském sboru. Dal si velkou práci s tím, aby jim otevřeně napsal, jak to vidí (jaký je Boží pohled na to co dělají a jací jsou), aby označil jejich hříchy, nesprávné chování a myšlení, které je vede do temnoty a připravuje o spasení. Je vidět, že mu na těch lidech velmi záleželo a že považoval za důležité je upozorňovat, varovat a nebýt jen tichým (němým) pozorovatelem, tím by měl účast na jejich skutcích.
I na tom se pozná, jestli jsem Bohu blíž, když mi na druhých opravdu záleží, a to se projeví také i napomínáním. Bůh ty, které miluje, přísně vychovává.
Tím, že Bůh opravdu miluje, nemůže se nečinně dívat, jak si Jeho děti ubližují, ale upozorňuje, usvědčuje, vychovává, dává jim poznat. Nenechá své milé v nevědomosti, bez informací, ale ukazuje jim, jak to vypadá z Jeho pohledu a dává jim svobodu se rozhodnout, jestli v tom hodlají pokračovat, nebo jestli přijmou Jeho pomoc, aby mohli jít jinudy, cestou spravedlnosti a Kristovy povahy.
Židům 12;6-11 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.