Křesťan a utrpení
1. list Petrův 2;19
V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně.
V listu Petrově jsem objevila užitečné rady, jak se má zachovat spravedlivý, když se na jeho hlavu snese snůška různých obvinění, pomluv a nepřátelství a v důsledku toho trpí. Má bojovat a hájit se? Snažit se předkládat důkazy a má to vůbec smysl? Kdo se nás zastane, když něco takového potká i nás? Můžeme se na to připravit?
Petr píše ve svém listu o tom, co sám zažil. Psal křesťanům všeobecně, těm, kteří (jak sám píše) byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví. (1. list Petrův 1;2)
1. list Petrův 1; 13, 15, 17
Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.(v. 13)
Máme se odhodlaně připravit, jak? Tím, že si zachováme chladnou hlavu a budeme budovat svůj vztah s Ježíšem, aby naše pouto důvěry bylo opravdu pevné. Celou svou naději upněme na Ježíše Krista a nechme Ho jednat.
ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. (v. 15)
Ježíš nás zve do stejného stavu svatosti, jako je On sám (2. list Petrův 1; 3-4 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.). Máme se nechat očistit od nánosu hříchu a všeho co z něho vychází. Máme dovolit odstranit kořen problému a nechat se proměnit do Božího obrazu ve všem. Ježíš svým životem tady na zemi ukázal, že je to možné a do toho stejného nás zve. Je možné mít čisté myšlenky i činy.
Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. (v. 17)
Ten, který soudí, soudí spravedlivě každého podle činů, nikdy se nemůže stát, že by odsoudil někoho na základě řečí, v tom je naše jistota. Bůh požaduje důkazy.
Proč budeme souzeni ze svých činů, není důležitější náš postoj vůči Bohu? Postoj vůči Bohu řeší Bůh přímo se mnou v soukromí (to, co je ukryto v mém srdci vidí jedině Bůh a ovlivňuje to hlavně mě), ale činy vykonané na veřejnosti se musí posuzovat veřejně, protože ovlivňují naše okolí, buď k dobrému, nebo ke zlému. Cokoliv děláme někomu z maličkých, Bohu děláme. Bůh to bere osobně (Zach 2;12 Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.). Ti, kteří falešně obviňují, se budou zodpovídat každý přímo Jemu a budou vyzváni, aby předložili důkazy pro své tvrzení.
Musíme si uvědomit, že svým obviněním (neoprávněným, bezdůkazným) některého z lidí, jdeme přímo proti Bohu (ne primárně proti člověku). Všichni jsme Boží děti, a pokud nás někdo osočí a bez důkazů odsoudí, nemáme právo cokoliv tomu člověku oplácet, ale nechat Boha, aby na to odpověděl sám. On je našim obhájcem a advokátem, a to tím nejlepším! Jakou formou to udělá, je na Něm.
1. list Petrův 2; 1-2, 7-9, 12, 17, 21
Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; (v. 1-2)
Pokud nerosteme, nedorůstáme do Boží povahy, pak je s námi něco špatně. Jako kojenec je přisátý ke svoji mámě a získává z ní potravu, tak Bůh říká, abychom toužili po Něm, po zdroji života, abychom se přisáli a od Něho získali vše potřebné k našemu růstu ke spasení. Naše spasení není jednorázová záležitost, ale zahrnuje růst, proces, čas. A taky naše rozhodnutí odhodit vše, co na nás ulpělo za našeho dosavadního života a není Božího charakteru.
Ježíš Kristus - Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (v. 7-9)
Láme se to na Ježíši Kristu. Kdo Ho přijme, bude patřit do Jeho lidu, kdo Ho odmítne, padne. Vzdor vůči Bohu a Jeho Slovu vede k pádu. Není možné, aby tomu bylo jinak. Otázkou zůstává, kdy se to projeví a naplní, toto rozhodnutí opět náleží jen Bohu.
a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘. (v. 12)
Pokud budeme žít v souladu s Božími měřítky, pravidly, cestami, charakterem, poneseme ovoce Ducha Svatého, pak nám nebude moci nikdo nic vytknout. A jestliže jsme pomluveni, čas ukáže na našem ovoci, jestli to bylo oprávněné nařčení nebo ne. Naše skutky odhalují, co máme v srdci. Př. 27;19,22 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (v. 17)
Mějte na paměti, že všichni jsou Boží děti, které Bůh velice miluje a touží, aby byli s Ním jednou v království nebeském. Nemáme právo komukoliv cokoliv zlého dělat. Abychom měli správné pohnutky, potřebujeme, aby nás Bůh proměnil. Avšak začít bychom měli láskou a úctou k Hospodinu.
K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. (v. 21)
Toto je velmi důležitý verš, který nám ukazuje druhou stranu mince následování Ježíše. Musíme si uvědomit, Koho to následujeme. Naše představy ohledně života natřeného na růžovo tady končí. Nebude nás čekat na této zemi sláva, úspěch a uznání, ani Ježíš to neměl a nám to neslíbil. Naopak, zápasil o nás, byl pronásledovaný, pokoušený, neustále sloužil lidu vším, čím byl a co měl. Procházel mnohým utrpením z lásky k nám a nakonec nám daroval svůj vlastní život. Sám na sobě propojil člověka s Bohem a skrze Něho k nám znovu může proudit život a jednoho dne budeme moci zase stát tváří v tvář Hospodinu. Pokud následujeme Ježíše, muže utrpení, jdeme v Jeho šlépějích, pak i náš život bude nést mnohé utrpení, pokud to bude Boží vůle pro naši cestu. Bůh má pro každého svůj úkol a plán a každý je jedinečný, proto nelze najít žádnou šablonu, která by byla platná pro všechny bez rozdílu.
1. list Petrův 3; 4, 8-9, 14-18
nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. (v. 4)
Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (v. 8-9)
Tichý a pokojný duch, to Bůh vyhledává. Když ho budeme mít, tak nebudeme druhým ubližovat, a když ne, tak se budeme chovat tak, jak to Bůh odsoudí.
Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (v. 14-18)
Nenechte se vyprovokovat k hněvu. Hněv je špatný rádce a vede ke zbrklosti a unáhlené reakci, která může ještě více uškodit. Když přijde někdo, komu jde o pravdu a chce slyšet vaše svědectví v tomto případě Petr radí, abychom to dělali s tichostí a uctivostí. To je velmi důležité, ale zároveň těžké, protože se nám do toho budou rády míchat emoce. Důležité je okamžitě utíkat ke Kristu, nechat se ztišit, prosit o moudrost a stráž k našim ústům a čekat na Jeho vůli. To, že se to ze začátku nedaří, není prohra, je důležité jít dál a pokusit se o to zase příště. Strach má tu vlastnost oddělovat nás od Boha, zbavit nás důvěry a nutí nás, abychom udělali něco sami za sebe.
Jestliže to bude člověk, který vás chce přesvědčit o své pravdě a ve skutečnosti ho pravda nezajímá, nemá cenu s ním mluvit, protože by to vedlo k dohadování. Tento člověk není schopen naslouchat a bude překrucovat vaše slova. Když čelíme pomluvám, máme zůstat bez poskvrny, nenechat se zatáhnout do jakékoliv špatnosti, i kdyby to mělo znamenat, že se neočistíme (neobhájíme – v případě, že bychom měli možnost se špatným způsobem očistit). Když budeme žít čistě, pomlouvače to usvědčí.
Pomluvy používal už satan v nebi. Proti pomluvám se nedá bránit argumenty, protože se zúčastnění na toho pomluveného dívají skrze předsudky a s nedůvěrou. Argumenty nic nenapraví, protože je narušený vztah. Čas musí odhalit kdo je lhář a na čí straně je pravda, a to důkazy, které náš život přináší.
Pomluvám lze čelit jen v Boží síle a trpělivosti.
1. list Petrův 4; 1-7a, 12-14, 18-19
Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni. Konec všech věcí je blízko. (v. 1-7a)
Utrpení nás má očistit od hříchu. Kdo se dobrovolně vystavuje Boží výchově, získává něco velmi cenného - čistý charakter, který si následně sám zamiluje, ale ten samotný proces bolí.
Jak být oddáni vůli Boží? Důležité je nebrat věci do vlastních rukou, ale nechat se vést Božím Duchem.
Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. (v. 12-14)
Jestliže našim Pánem je Ježíš Kristus a lidé nás za to nenávidí, pak je to důkaz toho, že jdeme správně. Zrcadlí se na nás Boží obraz, a ten nenechává lidi v klidu.
‚Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘ A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré. (v. 18-19)
Ve chvíli trápení není nikomu dobře a máme tendence to vzdát. Ale zároveň zjišťujeme, že se není kam vrátit. Není nikoho lepšího, než je Bůh. Utrpení je i ve světě hodně, tomu se nevyhneme. Musíme se vložit zcela do Božích rukou a jít dál, ať On rozhodne, co se bude dít, a jak se budeme cítit.
1. list Petrův 5; 1-3, 5-7, 10-11
Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. (v. 1-3)
Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. (v. 5-7)
A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen. (v. 10-11)
Ať už se děje cokoliv, Ježíš je Pánem své církve, záleží Mu na nás a vždy říká poslední slovo.