Když je Ježíš přítomen, nemáme se čeho bát
Mr 4;35-41
Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“
Ježíš byl velmi unaven, sloužil všude, kde se vyskytl. Mnohdy ho potřební lidé nenechali odpočinout ani najíst a sám se po nocích místo spánku modlil.
Teď se momentálně plavil na lodi a hluboce usnul. Přišla silná bouře a ti, kteří byli na palubě, měli velké obavy z toho, jestli to přežijí. Na palubě mají Mesiáše, který ještě nesplnil svůj úkol, takže by měli být v klidu už jen proto, že Ježíš nemohl takto předčasně zemřít. I když ta situace na lodi se vyhrocuje a vypadá to na jasnou zkázu, Ježíš je blízko a má to pevně ve svých rukou. Jemu ani těm, co jsou s Ním, se nemůže nic stát, Ježíše poslouchá vítr i moře a dosud se nenaplnilo to, co Bůh ústy proroků o Něm předpověděl. Skrze Něj bylo stvořeno vše a On je nad tím vším Pánem. Proč jsou tedy tak ustrašení, čeho se ve skutečnosti bojí? Ježíš jim říká: Ještě nemáte víru? Z toho mi vyplývá, že pochybují o Božím charakteru. Jaký Bůh je? Dopustí, aby nás to zničilo? Pokud Bohu nedůvěřujeme a nevěříme, že nedopustí nic, co by nás zničilo, pak máme strach z toho, co přichází. Jestli ale věříme, že nás Bůh nikdy neopustí a nedovolí nic, co by nás zničilo, pak můžeme s důvěrou a pokojem v srdci spát i v situacích, které vypadají katastrofálně. Bůh svým dětem dává pokoj a jistotu, že má vše pevně ve Svých rukou a nemůže se stát nic bez Jeho vědomí. Pokud je Ježíš mým Pánem na každý den, pak jsem v naprostém bezpečí, protože o mém životě rozhoduje On sám a jsem pod Jeho ochranou. Ježíš je našim bezpečným přístavem, i v jakékoli bouři.
Boží zásah přichází většinou tehdy, až to vypadá neřešitelně. Bůh řekl, že Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28;18) a není pro Něho nic nemožného (L 1;37). Častokrát narážíme na svoje představy, měřítka tohoto světa a máme problém věřit, že Bůh může a chce zasáhnout a vyřešit to, co nás trápí nebo děsí. Do poslední chvíle si to snažíme vyřešit sami a až nemůžeme, konečně kapitulujeme a voláme k Bohu o pomoc… a tehdy může Bůh do toho vstoupit a začít věci obracet k dobrému. Já osobně jsem si už tolikrát natloukla nos a přesvědčila se o Boží dobrotě. Bůh mě nikdy nenechal na holičkách, a přesto když přichází podobná situace, znovu mám problém plně Bohu důvěřovat. Znovu si kladu otázky - je Bůh dobrý? Dopustí, aby mě to zničilo? Pokaždé se nakonec rozhoduji Mu věřit, přenechám Mu otěže, aby to mohl řídit sám, a vždy dostanu na tyto otázky jasné odpovědi. Musím si to pak napsat, protože mám schopnost to rychle zapomenout. A když to za nějaký čas znovu čtu, je to pro mě velkým požehnáním a posilou.
Nebojte si klást otázky a zkuste, jaký Bůh je. Přála bych si, aby se i pro vás stal pevnou skálou, nedobytným hradem a přístavem v bouři.
1. Tesal. 5;23 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
