Výjimečná situace?
Mt 15;32-39
Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. Potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.
Mr 8;1-10 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.
Učedníci už mají velmi podobnou situaci za sebou a ví, že Bůh je schopen a ochoten se o tyto potřeby lidí postarat. Tentokráte mají více chlebů i ryb než posledně a lidí je dokonce méně.
Čekala bych, že to učedníky povzbudí, protože nedávno viděli větší zázrak. Když se jich ale Ježíš ptá, reagují, jako by ta nedávná situace byla spíše výjimkou a vyjadřují svou odpovědí pochybnost. Nepočítají s Boží pomocí a péčí!
Na poušti se Bůh o Izraelce staral ve dne v noci (po 40 let), oděv se neopotřeboval, dával jim chléb z nebe i vodu, a teď stojí učedníci znovu v situaci, kdy by oni sami mohli pozvednout své hlavy k nebesům, vzdát díky (tak, jako to v prvním případě udělal Ježíš) za to, že Bůh je nesmírně dobrý a mohou počítat s Jeho pomocí a přiznáním. Oni ale počítají chleby a rybičky…
Svoji pozornost věnují počítání pokrmu namísto Bohu. Požehnání přichází od Hospodina, Dárce, k Němu by měli pozvednout své oči a očekávat Jeho přiznání. Jejich pozornost je ale směřována jinam. Proto se chopí iniciativy znovu Ježíš a je nasycen celý zástup.
U Boha není problém dát lidem na poušti chléb, to už ukázal při putování pouští izraelského národa. Navíc satan na poušti pokoušel Ježíše tím, aby si celý vyhladovělý udělal z kamenů chleby. Ježíš má moc to učinit, jinak by to pro Něj nebylo pokušení.
Učedníci se ocitli ve známé situaci – znali to z Mojžíšových knih i z vlastní zkušenosti. Tedy žádné překvapení - jsou na poušti a Bůh už minule ukázal, že je schopen rozmnožit to málo, co měli k nasycení tisíců, ale i přes to pochybují a neví si rady. Chtějí to řešit po lidsku, vlastními silami a prostředky.
Už tou poznámkou, kterou Ježíš na začátku řekl (je mi líto zástupu… nechci je poslat domů hladové, aby nezemdleli) dává najevo, že Mu na těch lidech nesmírně záleží! On přišel ukázat nebeského Otce, proto takový zájem můžeme s jistotou očekávat i od Něj. Ježíš dává svým učedníkům znovu možnost, aby se mohli stát přímými účastníky na tomto „zázraku“ - v lidských očích (nenašla jsem žádné místo v Bibli, kdy by se Ježíš nějakému zázraku divil, zato lidé se divili velmi často).
Narazila jsem v Bibli (v příběhu ze Starého zákona) na zmínku, kde se Bůh projevil stejným způsobem s tím rozdílem, že jednal skrze člověka (Božího služebníka), který se na rozdíl od učedníků nechal použít:
2. královská 4;42-44 Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“ Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.
Bůh se nemění. Dělal to za doby staré smlouvy, za doby nové smlouvy (je to jeho charakterová vlastnost – naplňuje potřeby těch, které stvořil), takže z toho můžeme usoudit, že to platí i pro nás. Otázkou zůstává: Kdo je tomu dnes ochoten věřit a očekávat Boží přiznání stejně tak, jak je zaznamenáno v Bibli? Jsme ochotni se na Boha obracet i dřív, než skončí lidské možnosti?
L 11;9-10 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Mt 6;30-33 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Hledejme nebeského Krále. Kde je Král, tam je i Jeho království.