Bezhříšnost
Řím 6;1-2
Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?
Řím 6;5-7, 10-14, 16-18, 22-23 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Častokrát slýchám, že není možné, aby člověk byl bez hříchu ještě na této zemi. Bible ale mluví o pravém opaku. O nutnosti toho dosáhnout, o cíli, za kterým máme jít.
Někteří tvrdí, že toho není možné dosáhnout a že tyto texty nás mají dovést jen k poznání, že toho nejsme schopni. Pravda je, že sami od sebe toho opravdu nejsme schopni, ale je tady někdo, kdo tu moc má a chce nás hříchu zbavit. On to může udělat, pokud o to budeme žádat. Vždyť proto nám Bůh dal Svého Syna jednou provždy!
Mt 1;21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů."
Bezhříšnost už na této zemi, za našeho života je nutná! Vždyť proto Ježíš Kristus přišel na tuto zemi! Lze toho dosáhnout, ale jedině s Ním.
Už několikrát se mi stalo, že mi Bůh dal odpočinek od mojí povahy. Byly to úžasné chvíle, kdy jsem mohla objevovat novou povahu, kterou mi Bůh nabízí. Velmi jsem zatoužila ji trvale vlastnit. Došla jsem k jasnému přání, že chci mít stejný charakter, jako má Pán Ježíš. Zažívala jsem momenty, kdy se mi znovu vrátila moje stará povaha a už jsem ji neviděla tak přitažlivou, jako kdysi. Teď jsem ji viděla v pravém světle a velmi se mi hnusila. Od té doby, kdy jsem mohla zakusit povahu, kterou mi nabízí Bůh, netoužila jsem po ničem jiném. Prosila jsem, aby ve mně trvale umrtvil vše, co je hříšné, co mě od Něho odděluje a uvedl mě do souladu s Ním a Jeho charakterem. Bůh mi ukázal kontrast mezi jednotlivými povahami, mezi tím hříšným a bezhříšným a díky tomu jsem mohla prohlédnout a rozhodnout se, kterou z nich si chci zvolit. Tím, že mi ukázal, že to jde, že pro Něho to není nic nemožného, pochopila jsem, že s tím mohu počítat už na této zemi. Při druhém příchodu nám bude stvořeno nové tělo, ale nikde v Bibli jsem se nedočetla, že tehdy dostaneme také novou povahu. To znamená, že ji musíme mít již dříve. Pokud tomu tak nebude, řekne nám Ježíš při svém druhém příchodu děsivá slova: „Neznám vás, jděte ode Mě…“
Jsem přesvědčena o tom, že povaha nám zůstane nezměněna. Proto je tak důležité se nechat proměnit a připravit na Boží království už nyní. Proto máme jít v Ježíšových stopách a být ochotni podstoupit vše nutné k našemu očištění od hříchu. My vůbec netušíme, jak závažný problém hřích je a jak hluboce je v nás zakořeněn. Narodili jsme se v něm a je nám dokonce příjemný. Chceme o něm znát pravdu? Pokud ano, pak žádejme Boha, ať nám ukáže náš dosavadní život z Jeho pohledu a ať nám ukáže naše jednání a hřích v pravém světle. Pak je před námi otázka, jestli se ho chceme zbavit, či nikoliv. Pokud se rozhodneme, že ano, naše cesta do Boží náruče začíná.
Cesta křesťana prochází určitými fázemi. Následující body čerpám z úvodních veršů:
1. Slyšení evangelia (pravdy o Bohu, zprávy o tom, jak úžasný Bůh je a že není třeba se Ho bát) a přiklonění se k němu srdcem. Na to navazuje poznání strašlivosti hříchu a touha zbavit se ho.
2. Fáze očišťování a osvobozování od hříchu (přes pokání – Bůh nám ukazuje náš dosavadní život Jeho očima a vede nás k nápravě; přestáváme se chovat jako otroci hříchu - máme možnost volby).
3. Stáváme se služebníky spravedlnosti, Božími služebníky. Přijímáme a konáme Boží vůli, i když nám to není příjemné (naše pohodlnost musí jít stranou) Řím 8;1-2, 5-8 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
4. Přináší nám to užitek – posvěcení (to je osvobození od hříchu a Boží milost, která přináší pokoj s Bohem). Děje se často bolestivou cestou, směřující k osvojení si Božího charakteru.
5. Pokud to nevzdáme, máme před sebou jasný cíl naší cesty – život věčný v Božím království po boku toho nejlepšího a nejlaskavějšího Krále.
Když si někdo dobrovolně vezme život, přeruší tento průběh proměny, a tím se připraví o věčný život v Božím království, protože po vzkříšení nebude mít Ježíšův charakter (nenechal
se na to Bohem připravit).
Mt 5;1-12 Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, začal je učit: "Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království. Blaze plačícím, neboť budou potěšeni. Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť dojdou milosrdenství. Blaze čistým v srdci, neboť uvidí Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi. Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království. Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.(B-21)
Nedávno jsem byla velmi překvapena, že i zde nacházím cestu, kterou prochází každý hříšník, který se odevzdal Bohu:
Nejprve se člověk setkává s pravdou o sobě, přijímá tuto skutečnost a činí pokání z toho, jak doposud žil a stavěl se k Bohu i bližním (Blaze chudým v duchu). Pak nad svým stavem pláče a naříká, protože nedokáže být jiný, i když po tom velmi touží a volá k Bohu po změně srdce (Blaze plačícím). Následuje přijmutí Boží cesty, vůle, způsobu a rychlosti, se kterou Bůh člověka mění ke Svému obrazu, jako když hrnčíř tvaruje poddajnou hlínu k ušlechtilému záměru (Blaze mírným). Hříšník přijímá ochotně Boží způsob práce a už se ničemu nevzpírá, i když to není mnohdy příjemné. Pak se setkává s nelibostí lidí a volá Hospodina, aby se sám zastal a zjednal spravedlnost. Už to nebere do vlastních rukou, jak byl zvyklý, ale čeká na Hospodina. Dotýká se ho bída celého světa a touží po záchraně druhých (Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti). Následuje etapa, kdy se člověk učí milovat své nepřátele bez ohledu na to, co mu dělají a svolávat na ně dobro (Blaze milosrdným). Mysl se očišťuje a zcela se mění vnímání celého světa. Člověk začíná všechno kolem sebe vidět Božíma očima a toužit po tom stejném, co Bůh – aby všichni poznali pravdu, zamilovali si ji, nechali se smířit s Bohem, vytrvali a došli do Božího království s tím, že si uvědomují, jak dlouhá je cesta proměny a jak málo času zbývá (Blaze čistým v srdci). Změna na charakteru je už viditelná a kamkoliv tento postupně proměňovaný hříšník přichází, přináší s sebou pokoj a laskavý přístup ke všem. To, jak na něho někteří negativně reagují, nedokazuje, že by nebyl Božím dítětem. Ježíš Kristus byl a stále je pro mnohé kamenem úrazu, dvojsečným mečem. Už v Jeho době Ho jedni milovali, druzí nenáviděli. Jejich různorodé reakce nedokazovaly nic o tom, že by byl pod mocí zlého. On je Boží Syn, jedněm pro věčný život a druhým k věčné záhubě. Záleží čistě na rozhodnutí každého jedince, jak se k tomu všemu postaví a koho si zvolí za svého Pána a Krále, koho bude poslouchat a komu sloužit (Blaze těm, kdo působí pokoj). Ti, kteří jsou čím dál víc podobni Bohu, se setkávají s nevraživostí, nenávistí a pomluvami těch, kterým jsou výčitkou. Těm, kteří se odmítli Bohu zcela odevzdat a stále si nechávají něco, co odmítají Bohu dát, není příjemné setkávat se s takto proměňovanými lidmi, protože je to nutí něco se svým stavem dělat a to oni nechtějí. Snaží se všemožnými silami vyhnout se kontaktu s nimi, a častokrát jsou ochotni udělat pro to cokoli (Blaze pronásledovaným pro spravedlnost). Z Bible víme, jak daleko byli přední mužové Božího lidu schopni dojít… např. vzkříšeného Lazara chtěli zabít, aby neexistoval žádný důkaz o tom, že Ježíš Kristus je skutečně Mesiáš. Což bylo z mého pohledu bláhové, protože když už byl jednou vzkříšen, proč by to Bůh nemohl udělat znovu?
Proměnění lidé, Boží služebníci, jsou důkazem Boží moci a toho, že Bůh je živ a stále je připraven zasahovat do životů svých dětí tak, jako tomu bylo odjakživa. Jelikož se takto stávají Božími dětmi, už nepatří tomuto světu, který nad nimi ztratil moc, a tak nepřítel posílá své lidi, aby jim ubližovali a škodili, jak to jen půjde (Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně). Bůh má ale vždy poslední slovo a dopustí na nás jen to, co je nutné. Slibuje nám, že to nepřesáhne hranice a vždy se zastane, posílí nás a na ty nejtěžší situace připraví, aby nás nezničily, ale naopak posílily. Není se tedy čeho bát, když Bůh je s námi, máme v Něm vše, co potřebujeme. On o nás rozhoduje a nic se Mu nemůže vymknout z rukou. On je Pánem života i smrti.
Čím blíže je druhý příchod Ježíše Krista, tím větší je naléhavost k přípravě na něj. Vše to začíná naší reakcí na Boží vstup do našeho života. Na postoji k pravdě o Bohu a o nás, a následným pokáním. Tak už neváhejme ani chviličku, nechme se proměnit, naplnit Božím Duchem a připravit na návrat Pána a Krále!
Mt 3;1-2 V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v judské poušti: "Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!"
Mt 4;17 Od té doby začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!"
Řím 13;12-14 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Řím 12;12-21 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
