Může se člověk odevzdaný Hospodinu nevědomky dostat pod moc nepřítele?
Žalm 44;14-22
Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, i když jsi nás deptal v kraji šakalů, když jsi nás zahalil v šero smrti. Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Už několikrát mě napadlo, jestli nejsem mimo Boží cestu, když občas prožívám těžké chvíle, jakoby mě Bůh opustil. A když jsem se navíc v tu dobu setkala s lidmi, kteří mi tvrdili, že je možné, aby se člověk, který se odevzdá Bohu (a se vší opravdovostí k Němu volá, touží po Boží povaze, po Jeho Duchu), dostal nevědomky pod moc nepřítele a dokonce mu sloužil. Vzala jsem to jako vážnou výzvu k prozkoumání v Bibli. Je tam někde zmínka, že by někdo prožíval to stejné a komu v tuto dobu patřil/sloužil? Ráda bych se podělila o prozatímní výsledky mého bádání.
Ježíš Kristus nás přišel zachránit od hříchu (od toho, jací uvnitř jsme). Jasně ukázal, že cesta z tohoto problému existuje a je možné, aby se člověk stal novým člověkem, proměněným k Božímu obrazu. Bůh neřekl, že to bude procházka růžovým sadem, a že nás to nebude bolet. Lidé, kteří se Bohu odevzdají a přijmou Jeho plán záchrany, procházejí velmi podobnými obdobími, situacemi a zkouškami. Není to důkaz toho, že by nás Bůh opustil, nebo že bychom sešli z cesty.
Židům 12;7-8,11 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. „Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena“ a „vykročte jistým krokem“, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.
Mnohé nepříjemnosti jsou součástí Boží cesty, která má za úkol zbavit nás jednou pro vždy sobectví a pýchy. Moc se o tomto nemluví, takže na tuto etapu bývá málokdo připraven. Člověk si pak sám často říká, jestli někde nesešel nevědomky z cesty a neudělal nějakou zásadní chybu, jinak by se mu to přece nedělo…?
1. Pet.4;12-17 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?
Jednou jsem slyšela zajímavou myšlenku o stříbrotepci. Stříbrotepec dává do ohně hroudu stříbra, aby ji očistil od nečistot, celou tu dobu se na ni upřeně dívá až do té chvíle, kdy na ni spatří odlesk své tváře, pak ji okamžitě vytáhne. Takto nějak vnímám i způsob mého očištění. Když jsem dána do výhně zkoušky, celou tu dobu je Bůh přítomen a nespouští ze mě oči. V Jeho péči se ze mě může stát klenot.
Žalm 17;3 Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřišel mi přes rty.
Žalm 33;18 oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí... (mají Ho v úctě vycházející z lásky, nikoli ze strachu)
Žalm 34;19-20 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.
Ježíš za nás zemřel druhou smrtí, šel až na sám konec naší cesty (Řím. 6;23 mzdou hříchu je smrt), dal SÁM SEBE, aby na svém těle znovu propojil člověka s Bohem a mohl k nám opět proudit život. Proto platí 1. Jan. 5;12 Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život). Co víc ještě mohl udělat? Ten, který nás stvořil, se stal jednou pro vždy člověkem a zůstane s námi na Nové zemi. Když se necháme na Něj naroubovat, pak se stáváme Božími dětmi a dostáváme se do harmonie s Bohem, Jeho cestami a řády. Dal nám Svého Ducha, abychom se skrze Něj stali plnohodnotnými Božími dětmi.
Duch Svatý mě usvědčuje z každé myšlenky a pohnutky. Jde do hloubky a řeší můj problém přímo u kořene. Jakmile se Bohu odevzdám a nastupuji na Jeho cestu, Duch Svatý mě vede, připravuje a upozorňuje na vše, co hodlá ve mně napravit, co ještě není v pořádku. Pokud bych se rozhodla sejít z cesty a vydat se do rukou nepřítele, jsem si jistá, že by mě okamžitě varoval (tak, jak to dělává v méně důležitých rozhodnutích), protože v tomto případě jde o můj věčný život. Bůh si žárlivě střeží to, co je Jeho.
Mt 6;24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne... Pokud miluji Ježíše Krista, nazývám Ho svým Pánem a Králem, pak nemůžu zároveň sloužit satanovi. Muselo by se to projevit na ovoci. Na koho jsem naroubována, jeho ovoce také ponesu. Mt 7;16-18 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
Všude, kde se Ježíš setkal s démony, reagovali na Něho a On je vyháněl. Kde přichází Ježíš, tam prostě není místo pro nepřítele. Jestliže Ježíš žije ve mně, pak není možné, abych patřila nebo sloužila nepříteli.
Výsledek mého bádání tedy je - nemůžeme se nevědomky dostat pod moc nepřítele, aniž by nás Bůh nejprve nevaroval. Jsme Mu dražší než všechny poklady světa a zaplatil vším, aby nás před tím zlým zachránil. Jak by nás mohl nyní vydat do jeho spárů a nesnažit se tomu zabránit?
Žalm 48;15 „Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně.“
Žalm 18;29-31 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým bohem zdolám hradbu, s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
